Prosek láká na tajemné podzemí, skály a kostel sv. Václava

Název Prosek, dříve též Prosík, zřejmě souvisí s tím, že tudy už dávno vedla prosekaná cesta z Prahy na sever. Některé pověsti praví, že když král Václav cestoval těmito končinami, zde se musel neobyčejně prosekávat porostem, ale když se dostal za téměř neprostupné lesy a bažiny, uviděl krásnou a úrodnou krajinu.

Prosecké skály

Historie území, na kterém se dnes nachází Prosek, sahá až do doby kamenné, a to do 4. a 3. tisíciletí př. n. l. Díky druhohornímu moři zde vznikly drobné sloje málo kvalitního uhlí. Původně zde lidé těžili spraš, ale později narazili na zvětralé černé břidlice a jílovce a začali jej využívat na ostře pálenou stavební keramiku. Podzemní chodby na Proseku zasahují asi 60 až 100m od okraje údolí. Pověsti vypráví o tom, že podzemní cestou vedoucí až do Staré Boleslavi tajně jezdíval Napoleon kočárem. Druhá pověst hovoří o ohromném podzemním jezeru. Do chodeb se propadli nejen lidé, ale v 60. letech i trolejbus.

Na přelomu 14. a 15. století vlastnili osadu majitelé Podvinské tvrze, která ležívala na rozhraní Proseka a Libně. Za husitských válek utrpěl Prosek, jako ostatně řada jiných míst v zemi, velké škody, zejména pak románský kostel. V roce 1600 byla na návsi vedle krčmy vykopána studna. Pro tehdejší obyvatele osady byl tento počin jistě velmi významný, neboť na Proseku bývaly problémy s nedostatkem vody. Přišla však třicetiletá válka a s ní další zmar a pustošení. Švédové vypálili i kostel. Osada zpustla a v roce 1638 zde stály pouze čtyři chalupy, jedna vinice a krčma.

Do konce 17. století patřil Prosek Starému Městu pražskému, později byl připojen k libeňskému panství. Do přelomu 19. a 20. století byl velmi řídce osídlen. Začátkem 20. století následkem průmyslového rozvoje Vysočan a Libně se začíná Prosek zaplňovat nevzhlednými domky pro vysočanské a libeňské dělníky, stává se periferní dělnickou kolonií. 1. ledna 1922 byl Prosek připojen k Praze.

Skutečný zlom nastává v 2. polovině šedesátých let 20. století výstavbou sídliště Severní Město. V letech 1965 až 1966 byla mezi Prosekem a centrem Vysočan vystavěna silnice, zvaná estakáda, pro rychlé dopravní spojení a začala se pomalu rýsovat tvář Proseka, kterou známe dnes. V letech 1965–1977 zde bylo vybudováno první sídliště v rámci tzv. Severního Města. 

V současné době je Prosek vyhledávané místo se vzrostlou zelení v Parku přátelství, dobrým dopravním spojením s vnitřní Prahou, množstvím velkých nákupních center, stále tajemným podzemím a proseckými skálami.

Dobová pověst o Proseku

Píše se rok 970, je 13. června a od Staré Boleslavi si namáhavě razí cestu kníže Boleslav II. a jeho druzi. Pohrdli obvyklou cestou a jali se bloudit hustým a nekonečným lesem. Na návrší před Rokytkou přemohla knížete únava. Zbrojnoši Jaroboj a Krotislav mu uchystají odpočinek na medvědí kůži. Poodstoupí, aby nerušili knížecí spánek. Boleslavovi se ve snu zjeví jeho strýc Václav a přikáže mu, aby na tomto místě nechal vystavět chrám. Boleslav přání svého zavražděného strýce splnil, stavba byla realizována během tří měsíců, dokončena je dne 17. září 970. První říjnovou neděli posvětil kostel sv. Vojtěch a zasvětil jej památce sv. Václava. Údajně šlo o první kostel zasvěcený tomuto světci.

Tolik praví Václav Hájek z Libočan. Jak to bylo doopravdy? Nikdo neví, lze se jen domnívat.

Kostel svatého Václava na Proseku

Pravděpodobně z poloviny 11. století pochází nejstarší architektonická památka Prahy 9, trojlodní románská bazilika na starém Proseku. Založena byla dle Hájkovy kroniky roku 970 Boleslavem II. Přestavěna byla poprvé kolem 1200 a po roce 1470 došlo ke gotickým přestavbám – hlavní loď byla sklenuta žebrovou sítí. Renesanční předsíň pochází z roku 1572 a hranolová věž z roku 1712.

Dnešní podobu s barokní cibulovou bání získal kostel roku 1732, v roce 1770 byla přistavěna sakristie. Stavební úpravy narušily stabilitu věže, a proto byla vystavěna samostatná zvonice. V jižní lodi, nejméně poznamenané přestavbami, se zachovaly zbytky románských maleb. Na hlavním oltáři je obraz sv. Václava od Ignáce Raaba z poloviny 18. století. Cínová křtitelnice pochází z roku 1622. Presbytář zdobí malby Josefa Strattera, zachycující motivy ze života sv. Václava.

Průčelí protější barokní budovy fary, navržené kolem roku 1715 patrně Janem Santinim, zdobí plastika sv. Jana Nepomuckého. Původní vstup do areálu přilehlého romantického hřbitova, zarostlého břečťanem, je zdoben barokním portálem z roku 1770, dnešní hlavní vchod a mříž pocházejí z roku 1930. V roce 2010 byly při východní hřbitovní zdi nainstalovány tři sochy Madon z přírodního kamene od sochařky Zuzany Čížkové, současně s tím byly provedeny parkové úpravy okolí kostela.

Pavel Fryml
Foto: Petr Brodecký
Zdroj: wiki a archiv redakce