Státní rozpočet se meziročně zhoršuje o desítky miliard
Říjnové hospodaření státního rozpočtu potvrzuje, že se české veřejné finance opět vydávají směrem k hlubším deficitům. Schodek za prvních deset měsíců letošního roku dosáhl 230,9 miliardy korun, což představuje meziroční zhoršení o 47,8 miliardy korun. Ještě varovnější je ovšem skutečnost, že po očištění o peníze z Evropské unie a související výdaje se deficit meziročně prohloubil dokonce o 68,4 miliardy korun na 243,4 miliardy. Právě toto číslo podává výstižnější obrázek o zhoršování hospodaření státu, neboť odstraňuje zkreslení plynoucí z rozdílného načasování evropských plateb.
Zatímco příjmy státního rozpočtu meziročně vzrostly o 2,8 procenta, výdaje se zvýšily o pět procent. Výdaje tedy rostou tempem téměř dvojnásobným oproti příjmům. Takový vývoj je dlouhodobě neudržitelný, zvláště pokud ekonomika neprochází hlubokou recesí, která by mimořádné rozpočtové schodky mohla alespoň částečně ospravedlňovat.
Určitou polehčující okolností je, že letošní příjmy negativně ovlivňuje ukončení daně z neočekávaných zisků a přesun části daňových výnosů ve prospěch obcí a krajů. Po očištění o tyto dva vlivy rostou daňové příjmy poměrně svižným tempem 6,9 procenta. Český stát tedy netrpí primárně tím, že by nedokázal vybírat daně. Jeho zásadním problémem zůstává pokračující růst výdajových nároků.
Zvláště výrazně se do rozpočtu propisuje růst sociálních výdajů, platů státních zaměstnanců, obranných výdajů a nákladů na obsluhu státního dluhu. Posledně jmenovaná položka představuje nepříjemné dědictví vysokých deficitů minulých let. Za pouhých deset měsíců letošního roku stát vydal na obsluhu dluhu již 82,1 miliardy korun, meziročně o 8,6 miliardy více. Jsou to peníze, které nemůže použít například na dopravní infrastrukturu, zdravotnictví nebo školství.
Pozitivní zprávou je alespoň poměrně výrazné zvýšení investičních výdajů o 15,1 procenta na 198,5 miliardy korun. Investice do infrastruktury či obrany mohou podpořit dlouhodobý růstový potenciál ekonomiky. Je však třeba rozlišovat mezi investicemi, které skutečně zvyšují produktivitu a budoucí prosperitu, a výdaji, jež jsou jako investiční pouze účetně klasifikovány. Samotné zvýšení investičních výdajů ještě automaticky nezaručuje odpovídající ekonomickou návratnost.
Celoroční schodek 310 miliard korun, s nímž letošní státní rozpočet počítá, zůstává dosažitelný. Do jeho naplnění zbývá prostor 79,1 miliardy korun. Listopad a zejména prosinec však bývají charakteristické výraznějšími rozpočtovými výdaji, včetně dočerpávání investic. Nelze proto vyvozovat, že dosavadní vyčerpání necelých tří čtvrtin plánovaného schodku představuje důkaz dobrého hospodaření.
Navíc letošní rozpočtové plnění částečně zkresluje předsunutá platba zdravotního pojištění za státní pojištěnce, jejíž část se v závěru roku zúčtuje. Rozhodující proto bude až skutečné hospodaření v posledních dvou měsících roku, nikoliv jednoduché mechanické přepočítávání dosavadního deficitu.
Z dlouhodobého hlediska je podstatnější jiná skutečnost. Pokud se letošní plánovaný schodek naplní, bude o téměř dvacet miliard korun vyšší než skutečný loňský deficit. A na příští rok vláda připravila rozpočet se schodkem dokonce 386 miliard korun. To znamená, že místo postupného ozdravování státních financí Česko směřuje k dalšímu výraznému prohloubení nominálního deficitu.
Takový vývoj je zvláště riskantní v prostředí rostoucích cen energií, zvýšených inflačních rizik a potenciálně vyšších úrokových sazeb. Pokud budou investoři požadovat vyšší výnosy českých státních dluhopisů, může se financování zadlužení dále prodražovat. Vyšší náklady dluhu pak budou vytvářet dodatečný tlak na další deficity, čímž vznikne začarovaný kruh.
Říjnová čísla tedy představují další varování, že české veřejné finance postrádají dostatečně přesvědčivou trajektorii dlouhodobé konsolidace. Problémem není samotná existence rozpočtového schodku, nýbrž riziko, že se vysoké schodky stanou trvalým standardem i v hospodářsky relativně příznivých časech. Tím si stát postupně vyčerpává prostor pro reakci na příští skutečnou ekonomickou krizi.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank
